Gabriela
  (kontaktovat autora příběhu) •
15. září 2017
•
Truchlení

Ztráta maminky

Dobrý den 25.3.2017 mi umřela moje milovaná maminka na rakovinu. V říjnu jsem se dozvěděla že je nemocná ale s maminkou jsme veřily že to nebude nic vážného. V listopadu jsem se dozvěděla že ma rakovinu nemohla jsem tomu uvěřit byla pořád veselá a plná energie nechápala jsem. Byla v nemocnici lékaři říkali ze se z toho nedostane že nemá šanci že je na pokraji smrti..byla dlouho v koumatu doktoři říkali že ji davaji 3 dny..ale najednou se stalo něco úžasného a maminka se probrala. Měla jsem ji doma 2 týdny starala jsem se o ni ...byla tak šťastná že je doma..začala se zhoršovat ale ja pořád věřila ze se z toho dostane ale každým dnem to bylo jenom horší. Její ztráta mě strašně bolí a nevím jak z toho ven..nikdo mě nechápe a o to víc to ještě bolí. Říkám si že kdybych udělala ještě víc tak by tady možná byla.
4 reakce Vložit vlastní příběh
Jiří Machat
  (kontaktovat autora příběhu) •
4. května 2019
Vím jak se citiš. Mám podobný příběh ,akorát že mému synkovi umřela máma , nevím jak mu to říct protože teď malemu je ještě rok a půl.
Effimero
  (kontaktovat autora příběhu) •
30. září 2017
Upřímnou soustrast a srdečné objetí Vaší bolavé duši .. Vyrovnat se s tak velkou ztrátou je hodně těžké a některé bolístky ani čas nezhojí. I když to zní jako klišé, maminka je tu stále s Vámi. Je ve všech srdcích, které během svého života pohladila. Je ve všech věcech, místech, slovech, které s ní jsou spjaté. A ač Vás osobně neznám, jsem přesvědčená, že jste pro maminku udělala vše. Protože jste s ní byla .. Málo kdo si uvědomuje, že často je největší pomocí s druhým prostě jen být. A to je to nejvíc, co jste pro ni mohla udělat. Přeji Vám, aby Vaši bolavou duši brzy opustil smutek a Vaše srdce se naplnilo přílivem hezkých vzpomínek na maminku. Protože její láska, tu je stále ..
Monika
•
29. září 2017
Moje maminka, umřela v loni v květnu a furt mi strašně chybí, ta bolest se nedá slovy ani popsat, život jde dál jako by se nic nestalo, ale mně to nějak nejde a vlastně ani nechci aby to šlo, když to byl můj nejdůležitější člověk v životě, jak to bez něj může jít... furt čerpám z mých vzpomínek a říkám si, že když není fyzicky vidět, neznamená, že se mnou není.. a ta realita, že život plyne dál a já už ji nikdy neuvidím je pro mě ještě bolestnější...
284 lidé vyjádřili účast.
Kety
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. září 2017
Moc me to mrzi berusko, nevim jak se presne citis ale vim ze az me odejde maminka tak to asi proste nedam, miluju ji moc. Ja zatim nemam ani deti, verim ze snad ony me tu podrzi az se to doufam ze za co nejdele stane. Uprimnou soustrast,citim s vami
. Drzte se uz jen kvuli mamince, miluje vas jako vy ji. A urcite na vas szhlizi ze shora a preje si aby jste byla silna. Je porad s vami,jste jeji krev. Drzte se! Jste silna,pratele,deti ,konicky timto zaplnte sve dny... nikdo neni nikdy sam, verte ze mate kolem sebe lidicky co svami citi a zalezi jim na vas...drzte se berusko
.. kety 19l