Před vánoci mi zemřel manžel (53)let na plicní embolii. Bylo to hrozně nečekané. Máme tři děti 13, 9, 6. Manžel byl neskutečně inteligentní a měl se společníkem firmu na IT. Jsem v ní zaměstnána a nyní nevím, jak vše budeme finančně zvládat. Bohužel pomoc v nedohlednu. Kolem spousta hodných lidí. Tchán i tchýně ale je jim přes 85 let a již nemohou pomoci. Moje maminka má vyhřezlé plotýnky a sotva se hýbe. V duši prázdno, je mi 43 let a říkám si, že šťastná už jsem byla. Mám veselé a zdravé děti, ale to není ono. Navíc i jim tatínek chybí a mají strach, jak to budeme zvládat. Ve 12 už vozím na kroužky, které jim nyní opravdu nechci brát. Děti hrají závodně tenis, žádná levná záležitost, kterou podporoval tatínek. Nyní se na nás valí jen notářské poplatky a platby. Ani si to neumím představit. Firma v krizi, auta služební a já tam překážím. Druhý jednatel mě tam nechce. Nevím, co řešit dřív, svou psychickou nebo ekonomickou situaci. Snažím se zachovat klid a nedělat ukvapená rozhodnutí. Zažádala jsem o sirotčí důchody, vyřizuji notáře a asi si vezmu právníka na pomoc s firmou, přestože se mi to touto cestou nechce řešit. Asi jsou tu spíše starší lidé. Vím, že jsou na tom lidé hůře, ale já se nyní z péče o tři děti a k tomu vydělávání na kde co - vzdělání atd. sama necítím. Nejsem hrdá na to, že fňukám, ale je to tak. :-(