Mila Zito,
Vase ztrata me velmi mrzi. Dekuji Vam za povzbudiva slova, verim, ze ,,jednou” bude zase lepe. Ted momentalne nejsem schopna myslet na to hezke, co jsem s maminkou prozila a zazila, zatim me zahlcuje to, jak presne pisete. Rikam si, co bylo pred 3 tydny, ze za 15 minut to budou presne 3 tydny, jak to, ze to bylo tak silene rychle, tolik jsme toho nestihly… A tak silene mi chybi… Tatkovi to teprve zacina dochazet, porad je namekko, kdyz neco rika. Do toho mela maminka 11.12. svatek, ja 2 dny po ni, vsechno poprve bez ni… Vanoce jsem letos zrusila, psychicky na to vubec nemam. Tatka taky rekl, ze to letos proste prejde. Deti mam uz velke, pochopily to, pritel je moje obrovska podpora, stoji za mnou pri kazdem mem rozhodnuti. Nejradeji bych ten prvni rok preskocila. Vedela jsem, ze tohle jednou bude tezke, ale na to se clovek stejne nijak nepripravi.
In reply to (Žádný předmět) by Anonym (neověřeno)