Dobrý den, to si opravdu nevyčítejte. Můj muž také rezignoval, když mu řekli, že už pro něho nic nemají. Není to dobré. Měli by to říkat jen když někdo naléhavě žádá vědět jaké má naděje. Z nemocnice se vracel v horším stavu, než když do ní šel. Měl také střídavé stavy, tak jsem se často bála, jestli žije, vstávala, jestli dýchá, když přestal naříkat. Pak se mu ulevilo. Ale jednou přišel konec. Víte, já myslím, že se jim ulevilo. Tohle byl dlouhodobý stav, přežívání a věřte, že i kdybyste měla měla nějakou protekci a spousty peněz, jen byste ji prodloužila o pár snad měsíců život, ale i utrpení. Letos jsme pohřbili známou, měla hodně nemocí, ale nadstandardní léky i péči a nic to nebylo platné. Strašně moc zkusila. Já nevím, jestli to bylo dobré. Zkušenosti z nemocnic mám smíšené. Záleží na lidech. Teď se starám doma o svou mámu. Stále se o někoho starám. Je to náročné na psychiku. Ale výčitky, to už je třeba vyhledat pomoc, zvláště, když jste si prodělala takovou nemoc. Prosím, netrapte se a udělejte si na sebe čas, ať se Vám nemoc nerozjede. Vaše maminka byla hodně nemocná a vy si nemůžete nic vyčítat.
