Dobrý den, prošla jsem si tím stejným, co Vy, jen moje maminka měla rakovinu plic. Poslední týdny, dny byly velmi náročné a naprosto vím, o čem píšete. Zemřela 13.12.2022 a stále to pro mě je neuvěřitelně bolestivé. Byla jsem s ní do poslední chvíle a její stavy se měnily každým dnem. Každý den jsem se bála usnout a zároveň se probudit, že už bude po všem. Člověk netušil, kdy to přijde, nestále jsem jí pozorovala, každou změnu. To čekání na ten okamžik je šílené. Poslední dny už vůbec nechtěla spát a celý víkend jsme nespaly, jako kdyby už tušila, že to přijde a bála se usnout, alespoň mně to tak přišlo. Je to šílený pocit, když víte, že nemůže už nic udělat, přestože by jste chtěla udělat všechno. Rozumím jak Vám je a vím, co prožíváte a jestli to je normální? To si určujeme my sami, pro každého je normální něco jiného. Mně také lékaři, přátelé, rodina říkali, že musím myslet také sama na sebe a provozovat psychohygienu, ale já chtěla být pořád s maminkou každý okamžik do poslední chvíle. Je to obrovská obětavost, láska, sebepoznání. Poslední den už byla tak vyčerpaná po probdělém víkendu, že jen spala, nejedla, nepila, měla poslední záchvěvy, kdy chtěla vstát, ale už nemohla. Pomohla jsem jí, aby se alespoň posadila na postel, a opakovala jen stále jednu větu dokola. Věděla jsem, že ten stav už není dobrý a nebude, ale stále si člověk mylně nalhává, že se to třeba ještě zlepší, že to třeba ještě není konec. Člověk tomu chce věřit,že je ještě šance, ale samozřejmě realita je jiná. Byla jsem u ní celý den a noc, kdy už jsem nemohla jít ani spát, seděla jsem u její postele, držela jí za ruku, měnil se jí dech, vynechával, přesně jak píšete, bylo to velmi zvláštní, až děsivé. při každém výpadku dechu jsem jen čekala, jestli se ještě nadechne nebo to bylo naposled. Je to opravdu šílené, ale neměnila bych. Jsem vděčná, že jsem s ní byla do poslední chvíle a že zemřela doma ve své posteli a svém domově. Maminka usnula a po několika hodinách zemřela. Přeji Vám spoustu sil na zvládnutí všechny, nicméně ty první dny, týdny, pro mě i měsíce byly opravdu drastické. Když budete chtít o čemkoli mluvit, klidně se mi ozvěte. Držte se a přeji mamince, co nejkrásnější odchod.
