Vím o čem mluvíte. Na Vánoce jsem také byla bez muže 2 měsíce. Byla jsem se svými dětmi a vnoučaty. Ta radost dětí i dospělých učinila Vánoce přežitelnými a také jsem je přežila. Dostala jsem krásný dárek, užívám jej a jsem za něj moc ráda. Ale teď jsem jak prázdný pytel. Chodím, jím, jen spát nemohu, jezdím za dětmi, pomáhám jim, starám se, ale když jsem sama pytel splaskne, není v něm vůbec nic. Nevím jak se mám toho pocitu zbavit. CHci tu být s mojí rodinou. Jeho děti mě zařadily zpět mezi cizí, jako když mě neznaly. To je ale jejich problém. Chci tu být pro tu svou drobotinu, dokonce i pro maminku. Jen, můj osobní život je splasklý pytel. Nicméně, pojedu dál. Jsem si jista, že to má smysl. Vím, že už žádný muž mi nepřipraví ráj na zemi. Ale i tak - já mám možnost připravit někomu ráj na zemi, a téhle příležitosti chci ještě využít pro svoji rodinu a své přátelé, kteří se všichni snaží dofouknout můj prázdý pytel.
