Dobrý den,
ještě nejsem vdaná a takovou zkušenost nemám. Ale vím jaké to je ztratit milovanou osobu. A když je to někdo takto blízký, musí to být ještě horší.
Jak píšete, jela jste na autopilota. A teď je na čase odžít si veškeré pocity, které v sobě máte. Dovolte si truchlit, dovolte si plakat, křičet. Buďte k sobě laskavá. Vzpomínejte na krásné chvíle s manželem. Nevzpomímejte na konec, na tu hrůznou bezmoc, kterou jste asi prožívala. Vybavuje si ho zdravého a šťastného. Říkejte si, že teď došel klidu. A pokud máte jakoukoliv víru, vyznání či jen věříte v život po životě, můžete si říkat, že se jednou všichni setkáte.
A pokud se na Vánoce s rodinou necítíte, vysvětlete jim své pocity a jak píše paní Pavla, sbalte se a odjeďte. Jakákoli dovolená Vás může pozvednout. Můžete si v klidu a sama prožívat své emoce. Můžete se odreagovat. Změníte prostředí, takže nebudete v místě, kde jste žila s manželem a které Vám teď může připadat prázdné a bezútěšné.
Posílám sílu a ať se Vám brzy vrátí radost 🍀
