Dnes jsou to 2 měsíce co mi zemřel po 10 ti měsících boje s rakovinou manžel.. Dp poslední chvíle jsem doufali v nějaký zázrak, který se nestal… Bylo to hrozné, ta bezmocnost mu pomoct a snažit se v něm udržovat naději, která proste není…čelí dobu byl v bolestech´ v bolestech i umíral, nemohla jsem ho ani obejmout.. to me strašně trápí, ze i když byl do poslední chvíle doma, nemohla jsem se s nim vlastně rozloučiť.. byl tak bolavý…a slo to najednou tak strašně rychle..
první dny po jeho smrti jsem jela v nějaké setrvačnosti. Zarizovala pohřeb, pak další nutné věci. Až teď mi to asi vlastně začíná docházet. Nevím, jak zvládnu ty Vánoce, už dnešek cely den brečí. Dcery chtějí, abychom byli všichni pohromadé ale já chci byt sama, jen se vzpomínkami na manžela. Nedovedu si představit, ze se budu radovat z nějakých dárku. A kazit dětem a vnoucatum Stedry den také nechci..
Jak to zvládnout a nezblaznit se???