Ach, deprese je skutečně mrcha. Přichází nikým nezvaná a neočekávaná. Přichází i k naprosto spokojeným lidem. Často přichází se smrtí.
Člověk si někdy říká, že by některé věci udělal raději jinak. Ale všechno je zkušenost. Dává nám lekci, posouvá nás. Čerpejte energii ze svých krásných. vzpomínek na dětství. Buďte s tatínkem jak jen to jde. A i když se děti osamostatní, nemusí to znamenat, že už pro vás v jejich životě nebude místo. Já žiju s přítelem, ale maminka je můj anděl.
Ano, smrt blízkých mě také děsí. Rozhodně víc než má vlastní. A taky to, že jednou zůstanu úplně sama. Až odejdou ti, které miluji a oni mě, až přátelé budou žít své životy a na mě nebudou mít čas ani náladu a žádný muž se mnou nevydrží. Kdo by tohle chtěl? Chodící diagnózu, labila? Jsem přecitlivělá, to nikdo nechce. Prostě mě děsí, že jednou v mém životě nebude nic než prázdnota.
In reply to (Žádný předmět) by Anonym (neověřeno)