Také mi je 12. Chodím do soukromé školy která mě docela baví. Jsou věci které dělám rád, kvůli nim žiju, například kamarádi a koníčky. Ale abych mohl dělat víše uvedené věci musím udělat mnohem víc věcí co mě nebaví, vyskládávat myčku, luxovat, umývat umyvadla atd. Jeto jako kdyby stě si nabíjení mobil několik hodin a vydržel vám pár minut. Ta cena mě příjde až moc velká. Pak si připadám jako člověk kterýmá žít jako nemyslící pracovní síla. Nejde se na ty věci vyprdnout a dělat si věci co chci já, začít nový život s lidmi kteřé mám rád, dělat věci které mám rád. Ten život co žiji si nevytvářím já, ale rodiče. Ale ještě dlouho ho budou vytvářet oni. Nechci žít na tomhle světě když v něm žiji jako loutka která nemá cíl ani směr a veze se životem a neví kam. Nevím jak mám vyjít z téhle patové situace. I kdybych neměl nějakou odpověď jsem rád že můžu moje pocity někomu říct někomu kdo mě aspoň pochopí.
Díky