Dobrý den,všem lidičkam který měli velkou odvahu jsem napsat.Kdyz jsem precitala všechny příběhy jak nás opustil náš milovaný blízký vím že tu nejsem sama na tu bolest kterou právě prožívám.8.4.23.me opustil milovaný muž a otec naší 7 létě dcerky.Bojovali jsme se zákeřnou nemoci,a přál si být doma a já bych ho stejnak nenechala někde v hospicu.Potrpel si na dobrým obídku a ktomu pivečko.Mel chuť k jídlu a já byla šťastná.Ale přišli i špatně chvíle kdy už přestával mít chuť k jídlu a pivečko už nechtěl.Byli chvíle kdy mi to připadalo že to vzdává ale mi jsme furt bojovali,Když jsem ho doprovázela do koupelny vždycky jsem mu říkala ty to zvládneš dej mi ruce a jdeme.Dokazal to a já ho jen povzbuzovala měl radost a mě jen tekli slzy když jsem ho vydělá jak se mi pomalinku stráci před očima.A do toho jsem musela fungovat co se týkalo mé dcery....Škola a jak to bývá u malých dětí přijde i nějaká chřipka.Bylo to opravdu moc náročný...plnit vše na 100%ale dokázala kolikrát vyčerpaná ale šla jsem dal.Bohuzel přišel den de a manžel mi zemřel...a aby toho nebylo málo vybral si datum narození naší dcery.....říká se že čas vyléčí...u mě se spíš ta bolest prohlubuje.....ano já vím mám tu dceru musím fungovat ale když to bolí tak to bolí.Fanousku miluju tě,a myslím na tebe s dcerou neustále.Andrejka má hvězdičku a já bolest na srdci.