Milí čtenáři,objevila jsem tyto stránky náhodně při řešení problémů s otcem dětí mé drahé dcery,která zesnula před necelými 8 měsíci,a ponechala nám tu na věčnou vzpomínku dvě malé holčičky ve věku necelé 2 roky a necelých 6 let.Od doby jejího kolapsu,kdy byla vrtulníkem hospitalizována a následně operovana na nádor mozku melanomového typu přežila.Od této doby byly její děti výhradně v mé péči a mého úžasného partnera,nebot já jsem o svého manžela,otce svých dětí-syna a dcery přišla před 15 lety ,a to opět rakovinou mozku,ale jiného typu..V této době,kdy se dcera dostávala zpátky na náš svět,jsem se starala o její 5 letou a 10měsíční holčičku,stejně jak to bylo za poslední rok jejího vysokoškolského studia,kdy otěhotněla,a její partner si nepřál,aby pokračovala ve studiu-mimochodem-zdravotní vědy,jsme my s partnerem ji podpořili psychicky,a i jinak,a o miminko jsme se střídavě postarali vybráním našich dovolených,náhradních volen,partner nic.Vystudovala s naší pomocí,rodina jejího partnera se neangažovala,nepomohla.Za mé pomoci jsem jim dopomohla i k samostanému bydlení,aby si žili hezký a spokojený život,když už je konečně dostudováno a maminka se může plně věnovat roční holčičce,které dala jméno po své mamince,protože mezi nimi panovaly velmi silné vazby.Partnera spíše zajímaly počítačové hry než vše okolo,a maximálně tak moje sobotní a nedělní i týdenní kuchyně.Nicméně si s touto osobou pořídila i druhé dítě s představou,že ho to přiměje se více o ně emocionálně starat a pečovat,naivní to názor mé neskonale hodné a pečující dcery.S trávila po Ve fakultní nemocnici 3 týdny a nechala jsem si ji převézt k sobě,do jejího rodného hnízda,kde jsem pečovala i o její holčičky.byla jsem na nemocenské ,a poté jsem čerpala dlouhodobé OČR.Učila jsem chodit a mluvit nejen její druhou dceru,ale i ji,protože zde došlo k poškození mozku.Její partner se na ně přišel podívat tak na hodinku po 17.00,protože se musel přece vyspat do práce,takže vstával v 7.00,pracuje u počítače.Pobyt s dětmi,natož venku v přírodě,to mu nic neříkalo,a když jsem ho požadala,tak jsem ho komandovala.Přišel covid,můj partner onemocněl a těžce,ten ,který mi s dětmi i dcerou nejvíc pomáhal. Onemocněl i otec dětí,ale lehký průběh.V Té době jezdil pomáhat každou možnou chvíli můj syn ze 300km vzdáleného bydlení a neteř,která má stejně staré děti jako má dcera.Rodina dětí od otce nepřijela,nevzala si děti ani na procházku,aby mi nějakým způsobem pomohli,nezájem.Stejně tak i otec dětí.Dceřin stav se začal postupně zlepšovat,celá moje rodina se neskutečně snažila.Partner dcery a jeho přístup k její těžké nemoci,bez komentáře,stejně tak přístup k dětem.Po této zkušenosti se dcera odhodlala k rozchodu otce jejich dětí,nebyli sezdáni,a žádala ho o odchod z bytu,ke kterém jsem jim finančně dopomohla.S výmluvami se tam zdržoval,neustále nechtěl řešit vyrovnání,a když zbýval poslední krok,dcera opět zkolabovala.Z nemocnice ke mně a k dceruškám se už nevrátila.Zemřela poslední den v roce a my se se synem jsme ji pohladili naposled v první den tohotu roku,žal ,který prožíval v tento den můj syn se nedá popsat.Já ten žal mám rozvrstvený do každého dne.Dnes už vím,že až do konce svého života.všichni se s ní přišli rozloučit,dokonce i její prateta,která má problémy s chůzí ohledně vysokému věku,nelitovala,a jela taxi službou tam a zpět 250km,jen,aby s ní byla při posledním loučení. A otec jejich dětí-5minut z místa bydliště k místu rozloučení-nepřišel,nekondoloval ani písemně,ani květinku neposlal.Žadala jsem děti do své péče,protože jem přesvědčena,že jejich otec takových morálních kvalit a vlastností by neměl děti vůbec mít v péči.A jak se k tomu staví naše justice a úřady,to snad příště.Starší holčičku jsem na skon maminky připravila,ale sama jsem potřebovala,aby i mě někdo ulehčil od neskonalé bolestiJsem s ní i tak každý den.Kdo jste dočetl tento příspěvek,snad pochopíte.