Ahoj Vendy, je mi 32 let a tenhle pocit mám od svých 12 let. V životě jsem nevyhledala žádnou pomoc, ale naučila jsem se s tím žít a hlavně to vše kolem co se děje tolerovat, začala jsem být flegmatikem a je mi úplně jedno co se kde komu stane nebo nestane. Mám dvě úžasné děti za který bych položila svůj vlastní život a to je ten motor co mě popohani dál a dál. Vždy když mám tenhle pocit, že se mi rozsypal celý svět tak si řeknu, co moje děti. A věř mi můj manžel by ti mohl vyprávět jaké to je když je toho na mě všeho moc a kdy se totálně zhroutim. Někdy v tom steku všech emocí mám pocit, že přijít mi někdo pod ruky tak ho zabiju většinou to schytá můj manžel a vím že to se mnou nemá lehký občas, ale vím že mě miluje a já miluji jeho a v životě bych neublížila jemu i když mozek mi říká něco jiného. Vždy mě chytne a řekne mi co pro něho znamenám a kolikrát se postaví a nechá do sebe bouchat abych tu zlost a vztek ze sebe vybila. Spoustu lidí mi říká že se mám jít léčit atd....a že jsem magor, ale nikdo neví co tohle vše vyvolává, ale věřím, že spouštěču je hodně teoreticky to začalo v mých 8 letech a ve 12 byl ten největší zlom mého života a trvá, bolí do dnes a tohle břímě si ponesu do konce svého života. Jen ti chci říct, že život máš jen jeden a nestojí ti zato ho zahodit.
