Andrejko,můj přítel zemřel před skoro 4 lety, pár týdnů před svatbou ve věku 39 let...víc jak 2 roky mi trvalo než jsem vše přijala.Ano bolí to stále,je mi smutno,ale je to jiné...vzpomínám na to hezké,i svět je zase krásný.
A jak se říká den ani hodinu nevíš kdy skončí život, žijte ho i za přítele,chtěl by to tak.
Nyní se zdá vše šedivé,ale časem se začnete dívat na svět jasněji... já třeba začala vnímat krásně rozkvetlou růží,zpěv ptáků apod.....a tím vlastně dojdete ke smíření...a Andrejko, ikdyž tu už není,ta láska tady zůstala,je navždy ve Vašem srdíčku...
Přeji Vám ze srdce hodně sil... držte se
