Dnes je to sedm dlouhých měsíců,co mi odešel můj manžel.Sedm dlouhých měsíců co mě provází
smutek, bolest a samota.Ráda bych se posunula někam dál,ale nedaří se.Moc se mi stýská,moc mi chybí ta moje druhá polovina,kterou on byl.Hodně mi pomáhal,dodával mi sílu a vzdy mě uklidňoval,abych si nedělala zbytečné starosti.
Je mi tak hrozně smutno a těžko.Myslela jsem si ,že čím to bude déle,že se mi trochu uleví od té
šílené bolesti,ale opak je pravdou.Stále častěji brečím a říkám si proč zrovna on musel odejít,vzdyť byl tak moc hodný.Je to jak na houpačce a je to příšerné. Nevím zda to tak mají i ostatní,jenom se trochu bojím,abych nespadla do deprese. Teď jsme měli v pondělí výročí svatby a v srpnu by slavil sedmdesátiny. Je to všechno tak moc těžké. Majka