Ahoj, žiju takhle už 5. rok.Osud se na mně fakt vyřádil. Táta (moc jsem ho měla ráda) mi umíral 4 roky - od 1. do 4. ročníku SEŠ. Zemřel týden před mými matur. písemkami. Postupně umírali příbuzní z matčiny i z otcovy strany. Měla jsem bratra, výbornou švagrovou a jejich dceru. Nějak jsem to dávala. Když se rozváděli, švagrová dala neteř k nám s mamkou. Vychovávaly jsme ji od 3 do 6 let. Vše tak nějak plynulo. Našla jsem si partnera, otěhotněla jsem, ale 4 dny před svatbou jsme měli smrtelnou havárii. Partner ji nepřežil, mně museli odebrat plod (byl by to kluk a měl se jmenovat Hynek). Svezl se mi život. Když jsem se z toho nej vyhrabala, tak mi diagnostikovali leukémii krve. Po chemkách jsem oplešaťela. Ale to jsem se už starala o ochrnutou mamku. Měla jsem nového přítele, hodně mi pomáhal - s maminou. Bratr po rozvodu spadl do závislosti na pití. I jemu jsem se snažila pomoci, ale zemřel na selhání orgánů. Z leukémie jsem se zdárně dostala. Přítel mi pomáhal s mamkou dál. Měli jsme každý svou fenku - já jezevčici, on bíglici. Mamka nakonec zemřela. Neteř přijela, ale pozdě - o den později. A život nějak plynul. Zbyli jsme si s přítelem a svými fenkami sami. Pak jsem se dozvěděla, že se švagrová zabila v autě a neteř zrušila všechny účty v ČR a odjela kamsi do USA. Nikdo o ní neví. Přítel onemocněl rakovinou s metastázemi v celém těle. Bezmála 2 roky jsem o něho pečovala. Začal mít tzv. "sloní nohy", takže jeho fenka musela do útulku. Ale šla do dobrých rukou, jak jsem se dozvěděla od pracovnic (každý měsíc jsem jsem dávala 500,- Kč) s tím, že ji nebudu kontaktovat. A za 14 dní mi přítel zemřel v náručí. Moje jezevčice kolem něho běhala a chtěla, aby ji pohladil. A když se ho dotkla, šla do strany. Měla mrtvičku - bylo jí 15 let. Musela jsem ji nechat uspat. A po všem jsem tak seděla a zjistila jsem, že nemám na této planetě už vůbec nikoho. Udělala jsem si "koktejl" z prášků a alkoholu, a chtěla to skončit. K tomu jsem si dala alkohol, abych to zvládla. Pustila jsem si muziku, kterou jsme měli a pila. Pak jsem si pustila i polky a valčíky. Najednou jsem ožila. Jsem optimistka. A řekla si, že ten svět není tak blbý. Ale koktejl jsem vylila, aby mě to nenapadlo znovu. Teď mám před sebou 5. Vánoce osamocená. Nepouštím si koledy, jenom mé oblíbené kriminálky a HRY. Je mi smutno. Ale nějak to zase dám. Přátelé z práce mi napíšou. A že mi není blbě? JE!!! Ale jsou lidi, kvůli kterým mi stojí za to, ABYCH TEN ŽIVOT PŘEŽILA! Zvládnete to. Jen se poddávejte vlastnímu pesimismu. ŽIJTE, DOKUD TO JDE.
