Dobry den pani Anno ,vim co prozivate a citite vcera to byl presne jeden rok kdy me opustil necekane manzel,pro me nejdulezitejsi clovek meho zivota,nebudu vam psat co kazdy den prozivam,jak moc chybi,ze bez neho neumim vlastne ani zit,nic nedava smysl,neni jeden jediny den a noc bez slz a hlubokeho zarmutku kdy se ptam proc,mam malicko podobnou zkusenost,manzel mel dva bratry kteri se s nim poslednich 15 let nestykali mel jenom ,duvod si kazdy domysli penize jejich matky,matka meho muze vydedila kvuli bratrum,nevadilo mu to byl jiny,temer rok po odchodu meho muze me napadl svagr jeho bratr,ze na vine vseho jsem ja,nepochopila jsem co mi dava za vinu a je mi to jedno, nemam sveho muze ktery mi tolik chybi vim jen ze byl jiny,nezil pro penize,a svagrova slova mi bolest ze ztraty manzela prohlubuji ani po jeho nahlem odchodu je neprestal zajimat majetek a penize,je to tak strasne smutne,nezaslouzil si ,myslim na nej kazdou vterinu,kazdou minutu a verte tomu ze nam rozumi jen ten kdo to prozil,nikdo ostatni nam nerozumi protoze nevi...mam kolem sebe cast rodiny ktera se snazi ale chape veci po svem ne po mem,protoze nevedi kolik bolesti a smutku v sobe mam...slova utechy nemam ale verte je nas hodne s podobnym osudem i kdyz je kruty..
