"Lidské bytosti nemyslí na smrt. Život člověka je jako hromada plev nebo pírko na horském průsmyku. Démonský Pán smrti přichází náhle, jako lavina nebo bouře.
Rušivé emoce jsou jako oheň pohlcující slámu. Váš život se zkracuje jako stíny zapadajícího slunce.
Všechny vnímající bytosti těchto tří říší [touhy, fyzických tvarů a bez fyzických tvarů; v sanskrtu tridhátu] se zaplétají do černého hada hněvu, jehož si sami vytvořily.
Probodávají se rohy rudého vola touhy, jehož si samy vytvořily.
Zahalují se hustou temnotou otupělosti, kterou si samy vytvořily.
Přikovávají se k útesu pýchy, který si samy vytvořily.
Trhají se šakalem závisti, jehož si samy vytvořily.
Lidé si nevšímají, že nedokážou uniknout pěti nebezpečným nečistotám rušivých emocí. Dělají cokoli, aby zažily potěšení samsáry právě tohoto života.
Tento život v krátkém okamžiku uplyne, ale samsára je nekonečná.
Co budete dělat v příštím životě? Ani délka tohoto života není zaručena: čas smrti je nejistý a každým krokem se přibližujete smrti jako odsouzenec vedený na popraviště.
Vtělená existence všech bytostí je nestálá a umírají. Neslyšeli jste o lidech, kteří zemřeli v minulosti? Neviděli jste někoho z vašich příbuzných zemřít? Nevšímáte si, že stárneme? A přesto, místo praktikování Dharmy, zapomínáte na minulý zármutek.
Místo abyste se obávali budoucího utrpení, ignorujete utrpení nižších říší [zrození mezi zvířaty, duchy a v peklech]. Jste pronásledováni dočasnými okolnostmi, svázáni provazem dualismu, vyčerpáni řekou touhy, chyceni v síti samsárové existence, drženi v zajetí těsnými pouty dozrávající karmy - i když se k vám dostane zvěst o Dharmě, přesto stále lpíte na rozptýleních a zůstáváte bezstarostnými.
Nepotká snad lidi jako vy smrt? Lituji všechny vnímající bytosti, které uvažují tímto způsobem!
In reply to Proc vubec musi umrit clovek by Anonym (neověřeno)