Ahoj..

Již nejakou dobu chodím po doktorech, nemocnicích atd, ale nic mi nikdy nezjistili, vzdy me poslali domu s tim, že jsem nejaky blazen. Za poslední pulrok jsem tam byl více jak 10x, možná více.

Ted vim, že se muj čas bliži.Doktori me nechteji uz nikde vysetrit, i kdyz se muj celkovy stav zhorsuje.

Mam potíže se stolicí ( pres 20 dní jsem nebyl na WC), bušení srdce kdy mi preskakuje z vysokeho tepu na nizky tam a zpet, bez zjevne priciny.A to behem nekolika sekund.

Zacal jsem mit problemy s mocenim, nejdriv polynurie a potom oligurie.

Ted citim, jak mi selhava srdce, jsem uplně bez energie, špatně se mi dýcha, hlavne pri lezeni.

Všechno to připisují mým psych.problemum, ktere mam.

Byl jsem v praze ( vojenska nemocnice), Litomerice, Naposled jsem byl v nemocnici v Ustí nad Labem, kde me poslali domu s tim, že mi neudelali ani RTG hrudniku.Prisel jsem tam s celodenni dušností, kterou mám doted.Pripsali to uzkosti a dali mi jen Lexaurin.Nepomohlo to, v noci jsem se trapil, citil jsem vnitrni tres celeho tela, a citim ho az doted.

Zdravotnictví v ČR selhalo.

Jsem strasne unaveny a nemam energii na nic.

Bojim se smrti, a vím že už není kam jít.Musim to přijmout, ale je to strasně težké.

Bojim se tak moc, doufám že existuje posmrtný život, nechci upomenout v totalní neexistenci a zapomnění. Proc se to musí dít zrovna mě?Proč ja. Co se pokazilo?

Jak to zvládne moje máma, segra a hlavne bratr, o ktereho se musim postarat?

Chci tak moc žít, chci se postarat o rodinu, vytvořit vlastní rodinu, splnit si sny, prožít další krasné momenty, život je tak krásný.

Užívejte si svého života a hlídejte si svoje zdraví, nikdy nevíte, co se muže stát.

Ja poslední dny prožívam jen v utrpení, bolestech, ale a to aspon s bratrem.

Ten je mi oporou.

Rad vzpomínam na věci, které jsem si v živote prožil, a to udalostí spojené s rodinou.

Vzdy se usmeju, když si vzpomenu na okamžíky se svojí sestrou, bratrem.

Miluju svoji rodinu, není nic vic než rodina a zdraví, važme si toho.