Začíná mi lézt na nervy moje sestra s jejím přítelem. Jsou to tři měsíce co se staráme o naši nemocnou maminku s rakovinou v posledním stadiu rakoviny. Zatímco já dojíždím,sestra tu s přítelem a naší maminkou bydlí.
Problém je ale v tom,že si zvykla na pohodlí co tu měla od maminky navařeno,uklizeno a teď je toho na ní moc a snaží se mě využít jak to jde.
Zatím co já uvařím všem,vyperu a uklízím a přijde mi to normální ona hned fouká i po vyprání prádla.
Do toho ještě nejsem vůbec u sebe doma s přítelem, ale jen chodím do práce a ve volnu hlídám mamku u nich.
Veškeré volno co chci,mi není sestra normálně schopná odsouhlasit, na vše říká uvidíme a musím si to volno skoro vydupat,ale pro přítele má volno hned.
Moje trpělivost byla u konce ve chvíli,když jsem dala výpověď,abych byla více od Června doma a zároveň jim pomohla a chtěla jsem k práci brigádu na noční,abych našetřila, až budu bez práce,tak přítel sestry co tu bydlí,měl pokaždé hlídat necelé dvě hodiny mamku než přijde sestra z práce ,protože jsem jela na noční.
Pokaždé se ale s maminkou prý pohádal a už hlídat nechce.
Tak sestra místo aby to nějak řešila s ním,tak mi řekla,že prý mám smůlu s nějakou brigádou,že on už hlídat nebude.
Šla jsem do toho s tím,že oni nato budou dva a já jím budu pomáhat .
Nakonec jsem naštvaná,bez nálady,bez brigády brzo bez práce a skoro vůbec nejsem doma.
Dost toho dost lituji,ale kvůli mamce to nějak vydržím.
Nevím jestli má někdo podobnou zkušenost a jestli se to dá vůbec nějak řešit, ale pokusím se.
Idkyž to bude těžké,protože sestra vše otáčí proti mě.
Pravda,že už se začínáme na něčem shodovat a začala se víc snažit, ale pořád to ve mě vře,co si vše dovolili a jsem ve střehu.