Devcata, mam to uplne stejne. Maminka odesla koncem zari, zvladla jsem jeji vyroci narozenin, vanoce, svoje narozky, ale ted, jak prichazi jaro a pote leto a dny plne slunce, tak to nesu tezce. Jezdivala jsem k ni defacto kazdy vikend, pri hezkem pocasi obvlast. Vim, ze odchod manzela/partnera je ještě o level vyse (alespon takto to vnimam), přesto vam chci sdelit, ze pri techto ubrecenych chvilich myslim na vsechny, kteri prozivaji totez a bojuji kazdy den s tim jit dal. Bude to tezke jaro/leto a cekala jsem to, připravovala se na to, ale stejne to nedavam. Mam najednou toliko volneho casu a toliko smutku... Drzte se. R.
