Ve středu to byli již 4 dlouhé měsíce,co mi v listopadu 2021 zemřel můj muž.,4 měsíce kdy zjišťuji , že můj život za moc nestojí. Jsou to dny plné pláče ,smutku a zvratů ,kdy se snažím jít trochu dopředu ,ale pak přijde úzkost,bolest pláč a jsem zase zpět v tom začarovaném kruhu. Nyní začíná jaro ,je krásně,svítí sluníčko ,ale to moje sluníčko se pro mě už nikdy nerozsvítí. Myslela jsem si,že mi pomůže,když budu moci na zahradu,,ale ne ,je to ještě horší.Všude vidím místa kde sedával,kudy chodíval,kde měl lehátko a křeslo pod jabloní. Tak nevím jak mi to půjde ,abych na té zahradě vydržela.Vidím co tam ještě plánoval udělat a co se mu již nepodařilo,co už nezvládl.Už jsem i přemýšlela se někam odstěhovat,ale stejně bych tam byla sama jako tady,tak nevím.Já vím ,že je to ještě krátká doba,co odešel,ale připadá mi to nějak horší.Od 23.3. 2022,což byly ty 4 měsíce to nějak nedávám a to jsme ještě ten den byli na notářství,kvůli dědictví ,to byl tak náročný den ,že jsem měla pocit že to vůbec nezvládnu. Vše mi připadá tak hrozně těžké.Omlouvám se ,ale potřebovala jsem se trochu z toho všeho vypsat.Chodím sem skoro každý den,hledám....,ale nevím jak dál.Majka