Je mi strasne moc lito vsech lidicek vsech Vas kteri prozivate stejnou hkubokou bolest jako ja a ptesne vystihuje me utrpeni placu nepretrzite 10 a pul mesice ,s blizicim se datem 10.5. mam pocit ze nezadnu vstat ani z postele a jit mezi lidi kolem kteri jsou stastni ,spokojeni,ta samota neskutecne boli a svira v tele vsechno,manzelova ztrata me paralyzuje a ovlada,je brezen mesic kdy se bohuzel stalo neco nebyl to uraz ale prihoda ktera mela za nasledek necekany a velmi rychly,necekany odchod meho manzela,vycitam si hodne veci,hodne jsem mu nestacila rict,zemrel mi v naruci ....temer behem naseho hovoru,kdo nezazil nevi,pisu to proto ano deset a pul mesice prezivam ale neni to zivot jsou to dny a noci naplnene bolesti s zoufalim smutkem,jedinym mym uachytnym bodem je Svetlanka z techto stranek,ona jedina vi a rozumi,vsechny dny mi pripadaji stejne sede a ponure beze smyslu,pro vas vsechny drzte se prosim je nas hodne co prozivame stejnou bolest a jen mi vime...n
