Díky paní Světlano. Já vím ,že je to krátká doba a že v tom nejsem sama.Jen jsem měla
potřebu se ze svých pocitů trochu vypsat.Já mu píšu dopis,co jsem dělala ,co vnoučata.Nepíši každý den,ale někdy vůbec nebrečím a někdy zas pro slzy nevidím.Pomáhajími i ty procházky,kdy na něj někdy celou dobu mluvím,aby věděl jak moc mi schází.Kdyby mě někdo slyšel,tak si bude myslet,že jsem blázen.Chodím sama a nikde okolo nikdo.Když někoho potkám a promluví na mě ,vetšinou mě to rozbrečí ,proto chodím raději do přírody.Mějte se Majka
In reply to Dobrý den, paní Majko, jak by Anonym (neověřeno)