Dnes brzy ráno to byly již 3 mesíce,co mi odešel můj manžel.Můj parťák do pohody i nepohody,
moje první láska.Jsou to dlouhé tři měsíce ,kdy přežívám jeden den za druhým a se mnou jen
smutek ,pláč a prázdnota.Prázdno v srdci ,prázdno doma.Pokouším se najít alespoň malou
cestičku jak dál.Snažím se chodit na procházky a dávat si malé úkoly,které bych dokázala zvládnout.Někdy se zadaří a někdy to vzdám. Moc mi chybí a vždy chybět bude a to je na tom to nejhorší,že je to napořád.Tak moc bych si přála,aby to byl jen zlý sen, ze kterého bych se probudila a všechno bylo hezké jako dříve,kdy ještě nebyl nemocný. Asi to tak osud chtěl, ach jo.... Musím se snažit to dát už kvůli němu ,určitě by mě nechtěl vidět tak utrápenou. Majka