Já doufám, že ano, nějakým způsobem.
Taky se s tím nikdy nesmířím, neumím si představit, že už svého syna nikdy neuvidím, to prostě nejde…
Musí někde existovat “něco potom”, to je má jediná útěcha po zbytek toho mizerného života tady…
Držte se, Dominiku, je to strašně těžký, ale musíme doufat, že je prostě opravdu ještě “něco poté” a my se s našimi milovanými nějakým, ať už jakýmkoliv způsobem, znovu setkáme….
A ještě něco. Máte krásné jméno, Dominik se jmenuje můj druhý (mladší) syn…
In reply to Dobry den,me pred rokem by Anonym (neověřeno)