Zítra to budou 4 roky, kdy odešla mamka. Ta bolest nikdy neskončí. Chybí mi den co den víc a víc. Žiju dál, starám se o tatínka, mám radosti i starosti, ale půl srdce mi odešlo s mamkou. Chtěla mi dát křídla a když odcházela, chtěla mě je nechat roztáhnout. Ale nikdy nebudu tak skvělá jako ona. Dokázala držet rodinu pohromadě, postarala se o svoje stárnoucí rodiče, o svoje děti i vnoučata. Dokázala se k tomu ještě starat o mnoho dalších potřebných lidí. Když viděla potřebu pomoci, neptala se, ...dělala. Přitom byla skromná a pokorná. Ale její osoba se vryla do srdcí všech, kdo se s ní setkali. Jen málo lidí má ten dar. Ale maminka taková byla. Laskavá, obětavá... Takovou si jí pamatuju a taková bude v mých vzpomínkách navždy. Bolest nepřejde. Jen se trochu obrousí hrany.