Milá Henrieta, ani nevíte jak Vám rozumím. Já jsem teď byla nemocná, tak jsem neměla sílu reagovat a psát, ale myslela jsem na Vás. Najednou jsem se zhroutila. Pořád sama v těch myšlenkách, nikdo mě nechápe. Pořád jsem si myslela, že to musím dát, ale bohužel, ta ztráta mě ubíjí. Když zemře bratr a potom maminka, je to hrozné. Také jak oba zemřeli, to není dobré pro smíření se se smrtí. Já vím, že pokud chci žít, tak se s tím musím nějak vyrovnat, Já si však nejsem jistá, zda vůbec ještě chci žít. Snažím se jak můžu, ale nemám žádnou radost. Manžel i dcera to nechápou. Tak jsem si řekla, že musím sama bojovat a vrátit se k tomu, co mi dělalo radost. Mým koníčkem je malování obrazů. Měla jsem už několik výstav a dvě vernisáže. Bohužel, již dva roky nemaluji,, neumím se soustředit, neumím nic. Pořád myslím na bratra, mámu a to mě ničí. Co dál? Já nevím jak se s tím vyrovnat. Milá Henrieto, děkuji Vám.
In reply to Milá p. Janka, ďakujem za by Anonym (neověřeno)