Děvčata, je to velmi krátká doba a vše moc bolí. První narozeniny, vánoce, výročí svatby
bez toho, koho jsme milovaly. Já ani nevím, jak jsem ten první rok zvládla. Byla jsem jako
robot, pořád jsem šla a něco dělala, pak jsem padla únavou .Už to budou 4 roky a já nejsem
schopná trávit Vánoce doma, přemýšlím, kam letos odjedu. V listopadu to bylo už 43 let
od seznámení, probrečela jsem celý den, chodila jsem po lese a pak se zakrtkovala
do peřin. Vždy 26 v měsíci je mi špatně, datum úmrtí. Snažím se žít, ale bolí to. Asi jsem moc nepomohla, ale člověk se musí vypsat, okolí nechci zatěžovat a navíc některým se to
zdá divné, že jsem se ještě nesrovnala. Snažím se to nedávat moc najevo a vybulet se v lese, v soukromí, u domu mám pro manžela kámen a lavičku, okolo plno keřů a květin
a tam si chodím povídat. Tak se všechny držte . Jsem ráda, že se sem můžeme vypsat
a trochu si ulevit.
