Paní Evo, moje maminka zemřela 11.2.2018. V únoru to tedy budou 4 roky. Ani po 4 letech jsem se s tím nevyrovnala. Bolí to stále stejně a chybí mi čím dál víc. Zpočátku jsem při každé cestě z práce sahala po telefonu, že jí jako vždy zavolám, že jedu domu a co se dělo celý den... Ruka mi jen bezvládně spadla a mě se slzy nahrnuly do očí. Připomínali mi jí i hloupé čokolády v Kauflandu, které jsem jí jako poslední koupila. To, že maminka zemře jsme věděli 3 měsíce. Týden byla již jen ležící a odcházela mi před očima. Ale měla jsem jí doma a držela jsem jí do posledního vydechnutí za ruku. Vím, že jsem udělala všechno. Nebo spíš... mozek to ví. Ale Srdce a uvnitř mám pochybnosti, zda se dalo něco dělat, něčemu zabránit, ..... Evičko, nic si nevyčítejte a opusťte tyto zničující myšlenky. Ubírají sílu, kterou potřebujete. Maminka mi tu nechala na starost tatínka. Letos mu bylo 80. Děsím se toho co bude, ale na druhou stranu jsem jí slíbila, že se o něj postarám a to mě drží. Jinak bych to asi taky nezvládala. Držte se. Jistě jste udělala vše co šlo!!!!!
