Chtěla bych se také podělit. V loni v červnu mému třicetiletému synovi zjistili rakovinu. Byl to nádor žaludku (agresivní vzácný nádor). Po měsíci mu vyoperovali žaludek, žlučník,slezinu, půlku slinivky a jedenáct mízních uzlin.(málem to se mnou seklo) Lékaři věřili že takovýmto velkým zásahem odstranili vše špatné. Po třech měsících nám řekli, že se to vrátilo a v místech kde se nedá operovat .Po dohodě se synem nasadili paliativní léčbu. Postupoval ambulantní chemoterapií každé tři týdny. No a po sedmi měsících léčbu ukončili. S velkými bolestmi zkoncil v nemocnici, tam nám řekli že už mu nemohou pomocí . Vyridila jsem domácí hospic a syn šel domů. To jsem ale netušila že má před sebou osmnáct dnů života. Každé čtyři hodiny jsem mu aplikovala injekce morphin a další léky proti bolestem. Bylo to náročné psichycky i fizicky, ale nejvíc emočně.Udělala jsem pro něj vše co bylo v mých silách. Dnes je to 62 dní co můj syn odešel. Je to strašná bolest , prázdnota, beznaděj. Odešel 9.7. a za měsíc 13.8 by slavil narozeniny a 6.9. jsem já ,,slavila,, 50 narozky. Bylo to těžké a to nevím jak dám vánoce. Nevím jak se s tím naučit žít. Kdo máte podobnou zkušenost, napište mi jak to zvládáte . DĚKUJI .....