Dnes je to přesně 3 roky, kdy zemřel můj manžel. Šest týdnů předtím začal mít zdravotní potíže a diagnóza rakovina. Bylo mu nedožitých 42, spolu jsme byli 18 let. Nejmladšímu ze tří dětí nebyly ještě 2 roky. Jen díky dětem, rodičům a přátelům jsem dokázala fungovat. Prvních pár týdnů bychom bez mojí mamky asi umřeli ve špíně a hlady. Plakala jsem v koupelně a večer do polštáře, aby mě děti neviděly. Ta prázdnota po něm nikdy nezmizí. Moc mě mrzí, že svoje děti nevidí vyrůstat.
I když to musíte slyšet ze všech stran... držte se a vzpomínejte, jen tak bude navždy s vámi. A nestyďte se za to, když vám lékař předepíše nějaká antidepresiva. Já s nimi překonala to počáteční období.
