Dobrý večer, prožívám něco podobného, jen jsem nepřišla o manžela, ale o milovanou maminku a jedinou a nejlepší kamarádku. Měla 64 let a také bojovala s nevyléčitelným typem rakoviny. Byla jsem s ní do poslední chvíle, ale to mi stejně nepomáhá a pořád dokola si říkám proč zrovna ona, byla ten nejhodnější člověk, každý ji měl rád, vždyť tady mohla aspoň pár let být, měli jsme tolik plánů. Chybí mi čím dál tím víc a není jediný den, kdy bych nebrečela. Když o ní začnu s někým mluvit tak hned vidím jak je mu to nepříjemné a snaží se hned přejít na jiné téma ( a určitě si říkají co jsem čekala, ale já jsem pořád doufala, že to ještě zvládne a ještě tady aspoň chvíli bude), takže i já jsem hrozně ráda za tento portál, kam chodím denně od března a kde jsou lidé, kteří pořád dokola neříkají to chce čas nebo bude dobře uvidíš, protože ví, že to tak nefunguje.
