Dobrý den, Michaeli
nikdo se pochopitelně nemůže vcítit do Vaší situace, může mít jen podrobnou zkušenost s duševním trápením. Stejně jako já, stejně jako statisíce dalších lidí. Opravdu v životě nenacházíte ani maličkosti, které by Vás těšily? Jednou jsem si během těžkého období (úzkosti, deprese) koupila klubíčko příze místo antistresového míčku, asi po týdnu jsem z něj začala plést čepici, kterou jsem darovala kamarádce. Radost jsme pak měly obě. Je to taková banalita... skoro se mi chce říct hloupost...ale pomohlo to. Tím chci jen neobratně demonstrovat, že má smysl objevovat, zkoumat a tvořit.
Z Vašeho projevu mi je zřejmé, že jste inteligentní člověk... zkuste si třeba zajít do knihovny, hledejte tituly, které k Vám nějak promlouvají, čtěte náhodně odstavce... Tohle samozřejmě není žádný "lék", nedá Vám to odpověď na smysl života, ale třeba Vám to pomůže se na něj podívat z jiné perspektivy, pochopit, proč ostatním lidem připadá cenný. Ano, náš život spěje k nevyhnutelnému konci ať uděláme cokoliv nebo neděláme nic. A právě v tomto rozpětí jsou takřka nekonečné možnosti toho, co jste ještě nezkusil a co můžete. Jako živý nemusíte a můžete, jako mrtvý už jen nemůžete. Mnoho životních zkušeností Vám patrně přinese bolest a smutek, ale také radost, pochopení a pocit sounáležitosti. A pokud jde o ten normální život - co konkrétně to je?
Přeji Vám mnoho síly a odvahy zkoušet stále nové věci a také štěstí v nalezení "světlého bodu", který by Vám mohl pomohl začít hledat směr.
