Zdravím všechny, už pár měsíců přemýšlím nad tím, že se v říjnu zabiju. Byl jsem v podstatě rozhodnutý, ale pak mě moje kamarádka přemluvila ať zajdu na psychiatrii, kde mi diagnostikovali depresi a začal jsem brát prášky. Vzhledem k tomu že mi je 16 let, tak se to začalo řešit i se zákonnými zástupci. Takže samozřejmě rodiče jsou z toho špatní, protože už takhle jim stačí, že jejich druhý syn má autismus. Každopádně mě se ty myšlenky začali vracet, začínám být čím dál víc smířený s tím, že by jednou moje rodiče ta bolest přešla, stejně vidím bolest jako nesmyslnou věc. Nemá cenu se nad tím trápit když to stejně nemá smysl. A to je teď moje otázka kterou mám. Buď tady budu a nebudu mít vůbec žádnej důvod tu být, ani nebudu mít žádnej nápad co dál, protože pochybuju o tom, že bych někdy vedl normální život. A nebo se prostě zabiju. Žít s tím, že život je zbytečný a nemá smysl je těžší, než být mrtví