Přidat komentář

Dobrý den Vítku,
také jsem se vrátila do diskuze protože i když stále smutná , musím upřímně říct, že čas pracuje a světlé chvilky přicházejí. Říká se , že první tři měsíce jsou nejhorší a pak už je jen lépe. Tak jsem se k tomu upnula a čekala zlepšení a přišel týden hrůzy , slz a smutku , ale pak se něco zlomilo a posledních 14 dní mám pocit , že to opravdu zvládnu. Stále jsou chvíle kdy mě smutek doslova zalehne , ale už nebrečím při každém příchodu do prázdného domu , neusínám každý den ubrečená a zkrátka začínám vše přijímat jako realitu která se sice tvrdá ,ale já ji nezměním , tak ji prostě přijímám.
Pomáhá mi práce a práce a práce. Nic neplánuji , jedu z minuty na minutu ,ale jedu.
Krásně píšete , jak o všem v klidu přemýšlíte , tak to je něco , čemu se zatím stále vyhýbám , otázky si raději nekladu a odpovědi nehledám. Čtvrtý měsíc je pro mě o přiznání si , že tak to je a bude a já to pouze musím přijmout. Jsem sama, firma musí fungovat, zahrada potřebuje péči a všechno , co jsme spolu vybudovali musí pokračovat podle našich snů a plánů tak aby naše bytí tady nebylo zbytečné.
Nevím jestli máte děti , já ano a mám i maličkatý vnoučátka . To je veliká pomoc , ale zároveň nejčastější důvod k slzám. Vnoučkovi je pět a tomu děda chybí ,často o něm mluví a to s dětskou bezelstností ,takže se musím hodně přemáhat , abych udržela slzy a při pohledu na roční vnučku mě stále běhá hlavou ,jak moc se na ti těšil a že ona ho vůbec nepozná. Ale zase : tak to je a jinak to nebude.
Když pomyslím na ty čtyři měsíce , říkám si , jak jsem to vůbec mohla přežít , kolik jsem toho zvládla a snad nic moc nepokazila. Jsem na začátku dlouhé cesty , ale půjdu dál a budu věřit ,že lepší dny převáží ty špatné.
Ještě jednu věc musím zmínit a to můj příspěvek , že jsem přišla na tento web pro pomoc a vidím ,že pomoc nepřijde , protože to není možné.
Není to pravda , tato diskuze mi pomohla moc ! Pochopila jsem , že nejsem jenom já ta nešťastná duše , a že to co prožívám prožívá další spousta lidiček kteří rozumí , a že to společně zvládneme i když to tak strašně bolí.
Snad naše řádky pomůžou dalším lidem, kteří zatím nevidí světýlko na konci tunelu a snad naše světýlko které začíná problikávat nezhasne ,ale naplno se rozsvítí.
Přeji Vám a všem kdo toto bude číst jenom krásné dny a klidné noci.