Přidat komentář

Po nějakém čase se vracím do tohoto vlákna, kam jsem přispíval a chtěl bych se s vámi podělit o své zkušenosti, jak se vyrovnávám se ztrátou své ženy. Vše, co jsem zde psal je pravda, i dneska mi hodně chybí, ale už jsem zase o kus dál. Co mi pomohlo a pomáhá? Na začátku musí přijít rozhodnutí - chci dál truchlit nebo se chci z toho dostat? Já jsem si řekl že se z toho chci dostat. Ne zapomenout, ale zvládnout to. Hodně mi pomohlo přemýšlení a samota. Děkuji za ní, bylo to velmi užitečné a ozdravné. Pokládal jsem si otázky a hledal jsem na ně v duchu odpovědi. Je jedno, na co se ptáte, ale je potřeba najít na ni odpověď - aspoň mně to nalezení odpovědi pomáhá. A když jsem nemohl najít odpověď, zkrátka některé části skládačky do sebe nezapadaly, požádal jsem o pomoc psychologa. Najděte si dobrého psychologa, který vám pomůže na vaše otázky (v sobě) najít odpovědi. Trápila mě třeba otázka, proč musela moje žena odejít. Já tu odpověď teď už znám - každý tady máme svůj účel, něco, proč tu jsme. Moje žena tu byla pro mě - aby ze mě udělala lepšího člověka a povedlo se jí to. Do smrti jí za to budu vděčný. Svůj "úkol" už splnila, proto už měla odejít. A takových otázek jsem měl celou řádku. Co mi ještě pomáhá - na poličce mám její fotku. Nezapaluji u ní svíčky, protože je žena neměla ráda - dávám jí tam květiny ze zahrady, které milovala. Když přijdu domů, tak ji pozdravím, když jdu spát, popřeju jí dobrou noc. Je tu pořád se mnou, i když jen virtuálně. Volám často rodičům, své sestře, přátelům. Povídám jim, jaký jsem měl den. Jsem rád, že mám někoho, komu to mohu říct. Pečuji o zahradu, chci, abychom to měli kolem domu hezké. Pro mě, pro ni, pro nás. Naplňuje mi to štěstím a radostí z výsledku. Začal jsem zase plánovat budoucnost, chci toho ještě hodně udělat, chci zase rozdávat radost. I vám tady. Proto jsem se sem vrátil a chtěl jsem vám sdělit, že stejně jako vy, jsem přišel o toho nejbližšího. Vím, jaké to je, vím, co cítíte. Cítil jsem to taky. Úplně stejně intenzívně. První týdny byly hodně smutné, ale teď už je to lepší. A za tím vším bylo na začátku: CHCI SE Z TOHO DOSTAT, ANO, CHCI! Krásný sluníčkový den všem smutným duším.