Lenko, opravdu v dobrem! Vam zavidim. Ze i pres tu tragedii vidite krasy sveta. Jako Vitek. Ja se snazim, ale nejde mi to. Zitra to bude 5 mesicu od manzelovy smrti a ja se spis bojim chodit ven, vidat lidi, neco resit... Ten svet venku mi pripada priserne nepratelsky a zly. Pritom jsem nebyla ta opecovavana kvetinka, za kterou by vse resil manzel, to vubec ne. Ale byl mou jistotou, oporou, mohla jsem si s nim popovidat, podelit se o trable i o to hezke. Ted se mezi lidmi citim hrozne vykorenene a oslabene. Chce se mi i odejit z Prahy, ktera ma ale pro nas zase spoustu vyhod. Chtela bych se dostat do stadia, kdy uz zase uvidim ten svet hezky.
Ale bojim, jestli to spis neni dano povahou. Hezke dny preji vsem, Renata
In reply to Vítku, díky za váš přístup, by Anonym (neověřeno)