Přidat komentář

Děkuji za vaše slova. Já jsem to měl stejně, taky jsem ty první dny nemohl nic a jen jsem brečel. Chlapi sice nebrečí, ale já jsem brečel. No a co. Proto jsem sem zavítal až teď, po nějakém čase. Teď už je to trochu lepší. Víte, hodně mě trápila samota - jak jsem psal, zůstal jsem v našem domě úplně sám. Rodinu mám z daleka, přátele taktéž. Voláme si, ale to pomůže jen na chvíli. Pořád mě vrtalo hlavou, proč mě všechny mé milované bytosti opustily, jak to zvládnu. Ta samota byla až nesnesitelná. Píšu byla, i když pořád trvá. Pak jsem to pochopil, jaký úžasný dar jsem získal. Mám neomezeně dlouhou dobu, kdy jsem sám jen se svými myšlenkami a mám možnost si vše promyslet, srovnat v hlavě, vyrovnat se s tím. Úplně sám, nic a nikdo mě neruší, pokud sám nechci. Kdo tohle má? Málokdo. Spousta lidí má kolem sebe v jednom domě své blízké, mazlíčky, zkrátka někoho. Ale to ticho a čas na přemýšlení je k nezaplacení. Aspoň pro mě. Určitě nechci zůstat do smrti sám, určitě nechci do smrti jen truchlit. Ani vy ne, vím to. Teď nás to ještě hodně bolí, ale vyrovnat se s tím můžeme jen ve své mysli. Naše mysl nás posouvá dál. Ne, nebojte, nejsem ani věřící, ani z nějaké sekty. Jen mám čas přemýšlet. Přemýšlel jsem, co si má žena přála, po čem toužila, co jsem spolu dělali, než umřela a nedokončili to. Chtěli jsme zrekonstruovat jednu místnost v domě. A tak už teď plánuji, jak jí udělám hezkou, aby se to manželce líbilo. Aby se to líbilo nám oběma. Žena milovala látky a šicí stroje. Chci se naučit šít. Jen tak. Přece ty látky a šicí stroje nevyhodím. :-) Vždycky se snažila lidem pomáhat, rozdávat radost. Nějak cítím, že stejnou touhu mám i já. Měl jsem ji vždycky, jen teď je ta touha nějak silnější. Jakoby se ta její touha přidala k té mé. Chtěl bych tedy vzkázat všem, co tohle čtou - najděte si ve svém životě to, co jste třeba plánovali s tím druhým a nedokončili to a dokončete to. Pro něj, pro ní, pro vás. Tak aspoň zase získá ten náš život zase smysl. Těším se na to a dává mi to sílu. Třeba to pomůže i vám.