Zdravím Vás všechny ,otevřela jsem Vaši diskuzi s nadějí ,že přijde zázračná pomoc nebo dobrá rada , ale jak vidím,nic takového není. Můj skvělý manžel a ten nej príma parťák mi odešel náhle a bez varování v květnu. Místo aby ta strašná bolest a bezmoc z toho,že nemůžu nic udělat aby byl zase zpátky byla menší, tak mám pocit,že na mě dopadá realita jako kladivo. Dochází mi,že je to navždy a to je děsivé. Tak strašně se mi stýská ,tak moc mi chybí,že to snad ani nejde vydržet. Vy víte jak mi je . Jenom doufám,že mě i Vám jednou bude líp a budeme mít dost sil tohle strašné období přežít.
