Našla jsem tento web a doufám, že se mi uleví tím, že se zde mohu vypsat. Moje matka už není mojí matkou. Trpí frontotemporální demencí, odmítá se léčit, odmítá se čemukoliv podrobit, je zlá.
Nechci se dále vypisovat, moc mne to bolí, že již nemám maminku, která by mi byla oporou a dokázala být ke mně laskavá. Tatínek zemřel před dvěmi lety s alzheimerovou demencí a poslední tři roky si pamatoval jenom mne a stále mi vyznával lásku, jakkoliv jsme před tím měli komplikvoaný vztah, všechno jsme si odpustili. S matkou a její zlou nemocí, zlou povahou, zlobou směřovanou jenom ke mně, byť jsem její jediná dcera je situace naprosto bezmocná a mně nezbývá nic jiného, než se těšit na její smrt a úlevu, kterou přinese, protože její život je založen pouze na vršení špíny (reálné, vrší pod sebe i pomočené vložky), lží a potíží. Nevím, jestli je to pochopitelné a je mi to asi už i trochu jedno, jen jsem Vám chtěla napsat, že smrt je vykoupením pro blízké, které člověk na konci života mučí. Nepomohou ani hezké vzpomínky, jsou zničeny. Jediné po čem toužím je, abych nebyla zničena já, můj zdravý rozum, mé děti a moje manželství. Děkuji za projevení jakékoliv účasti.
PS - soud o zbavení svéprávnosti se vleče