Zdravím Vás, paní Hanko, máte pravdu, žádný den není dobrý. Vy máte 4 měsíce za sebou, mě tohle smutné výročí čeká 11.8., neuvěřitelně zoufalé, smutné a vyčerpávající 4 měsíce. Připadá mi to jako věčnost, přitom je to tak málo. Dny se nekonečně vlečou, úlevu přináší jen spánek, a toho také není moc.
S tím pátráním po příčině to chápu, na druhou stranu mají možná dcery pravdu. Ať už vypátráte cokoliv, manžela Vám to nevrátí a budete se třeba ještě víc trápit. Na téhle situaci je nejšílenější, že je to konečné, nic se nedá změnit ani vzít zpět. Zbývá se jen nějak snažit přežívat dál. Nejde se "sebrat", to snad přinese čas. Aspoň to všichni říkají, pořád jen čas, čas... jenže kolik času, to už nám nikdo nepoví. A jak to vydržet a nezbláznit se, aspoň trochu fungovat, tak na to taky žádná rada není.
Mě hodně zachraňuje práce, doma na mě všechno padá a nejhorší jsou víkendy. Vím, člověk by se o sebe měl starat, chodit někam ven, mezi lidi - vy moc nemůžete ze zdravotních důvodů, já se zase nemůžu donutit. Prostě jen sedím a koukám. Občas si říkám, že takhle už to dál nejde, ale zatím to zůstává jen ve formě myšlenky. Všechno mě strašně vyčerpává, cítím se unavená, nemám chuť jíst, špatně spím. Já na manžela mluvím dost často, možná proto, že mám urnu stále doma a zatím to tak chci nechat, i když nevím, jestli je to dobře. Ale tady na těchto stránkách člověk zjišťuje, že se nemá trápit tím, jestli něco je nebo není normální. Každá se s tím "pereme" po svém, ale je to hodně podobné.
Je tu tolik smutných příběhů a zdá se, že nakonec to ti před námi nějak překonali, a v tom může být malinký kousek naděje. I když už nikdy nic nebude jako dřív, snad jednou přijde chvíle, kdy se aspoň dokážeme usmát. Myslím na Vás paní Hanko. Světlana
In reply to Dobrý den paní Světlano, ale by Anonym (neověřeno)