Přidat komentář

Dobrý den paní Světlano, dovoluji si opět si postěžovat s mým trápením, které Vy moc dobře znáte. Jako každou sobotu a neděli je mi daleko hůře, to jsem se viděla naposledy s mým manželem Stáňou, než ho odvezla záchranka do nemocnice. Stále si vyčítám, zda jsem neměla více prosit záchranáře, aby jej nevezli do této soukromé nemocnice, která má velice špatnou pověst. Ale i praktická lékařka řekla, že tam spádově patříme, tak se nedá nic dělat. Každý den se mi zdá, že smutek, žal a bolest jsou stále větší. Snažím se v různých situacích zvládnout pláč, ale nejde to. Mám zdravotní problémy, dcera mne doprovodila, lékař, ke kterému chodím spoustu let/ dříve mne dovezl manžel/ mne ani nemohl pro můj pláč řádně vyslechnout. Nedokázala jsem pláč zadržet a tak je to pořád. Dnes jsme byly s dcerou na pravidelném nákupu, jezdíme do nákupního centra, kam jsme s manželem jezdili méně často. Protože v tom "našem" bych opět celý nákup obrečela, když vidím věci, které jsem manželovi kupovala. Někdy si připadám, že už to není normální, ale když přečtu trápeních ostatních žen, tak vidím, že každou trápí něco, co nemůže pochopit ten, co takovou ztrátu neutrpěl. Dnes jsem si říkala, že jsem to zvládla, ale najednou jsem zahlédla pána ve stejné košili, jakou nosil manžel a byla jsem zase smutná. Dcery se moc snaží, už mi i domlouvají, ale mně je i líto času, který mi věnují, protože to nepomáhá. Dnes se mi vrátily detaily těch posledních zlých dní, které prožil manžel doma. Sám řekl, abych záchranku zavolala, že stejně není doma nic platný, no to byla hrůza, on se snad za to své trápení ještě omlouval. Taková hrůza mne přepadla. Pokazilo se mi doma několik věcí, co se běžně stává, naštěstí si s tím umím poradit, nerada někoho obtěžuji. Vzala jsem si manželovo nářadí a opět pro slzy neviděla. Často si říkám, že snad je dobře, že už jsem stará, ale zase bych nerada byla rodině na obtíž. Jak byl ten obyčejný život s běžnými starostmi krásný. No myslím, že už jsem se vypovídala dost, zdravím Vás a přeji zvládnutí těžkých chvil, které prožíváme. Hanka
m