Také mně zemřel manžel po 56letém manželství. V této době jsme se vždy chránili, dodržovali nařízení.Manžel byl poslán na interní vyšetření do nemocnice. I když ho trápily veliké bolesti s polyneuropatií, statečně s touto nemocí bojoval Čtvrtý den byl propuštěn domů. Bohužel po2dnech začai silně kašlat, i já. Za další 2dny positivní psr test. Byla doporučena domácí léčba, ale stav se zhoršil, tak byl převezen do nemocnice, ve které se nakazil. Po 3dnech propuštěn v zoufalém stavu domů, hrozilo dušení, tak opět RZS do oné nemocnice, kde za 3dny zemřel. I když měl své roky 82let, nebýt táto nákazy mohl s námi ještě nějaký čas pobýt. Nešťastná rodina, stále vzpomínáme a je nám strašně líto, že jeho život skončil takto. Ještě večer před smrtí jsem s ním mluvila telefonem a ráno volali tu zlou zprávu, Já jej stále doma vidím, přepadá mne neustálý pláč, stesk, lítost. Manžel byl velice šikovný, postavil společně s kamarády bytovku, jak to bylo v době našeho mládí běžné. Pak jsme si postavili chatu, na tu vůbec nemohu jet, i když mne sousedi zvou, já ho všude uvidím, je to moc zlé. Dcery mi moc pomáhají,ale mají náročná zaměstnání a také svůj život. Vnučka si dodělává doktorát, děda se tolik těšil, až ukončí léta studií. Vnoučkovi také moc děda chybí, trávili spolu spoustu chvil.I když jsme poslední léta kvůli nemoci manžela bývali hodně doma, na chatu zajeli autem, ale byli jsme pořád spolu. Já se bála každého dalšího roku, protože manžel byl starší o 6let než já. Prožili jsme moc pěkný život s celou rodinou. Samozřejmě každý jednou odejdeme, ale takový odchod si můj manžel nezasloužil.. Co bych dala zato, aby tu se mnou chvilku byl. Nešťastná a utrápená manželka.