Dobry den omlouvam se za pozdni reakci na vas prispevek,moje bolest a zoufalstvi neni o nic mensi nez kdyz jsem zde psala posledni prispevek,vracim se na tyto stranky s nadeji ze najdu nejakou radu jak se vubec pokusit zit bez meho milovaneho manzela,ktery byl pro me vedle me dcery,a vnuka vsim....nevim jestli ostatni nejaky zpusob nasly,kazdopadne navod jsem tady zadny nenasla,jsem stale stejne zoufala plna zoufalstvi a bolesti a,s prichazejici realitou je to horsi a horsi a ano mate naprostou pravdu patek odpoledne,vikendy, ted ctyri dny volna,plany kolegu co o vikendu jsou nejhorsi a nejvic deprimujici,ta samota, ta rana,navrat z prace,vecery,noci kdyz nemuzete spat a zoufale se snazite prijit na to kde najit odvahu zit dal bez sve zivotni lasky...je to strasne,vycerpavaji k zblazneni kdy mivam pocity ze uz nechci ani minutu te bolesti a toho stesku.Chodim nesmyslne do kolecka kourim jednu cigaretu za druhou,je mi,spatne ,chvilkama dostavam az hystericky,zachvat ze samoty ze,strachu co dal,mam strach z dalsich dnu mesicu,ke vsemu memu smutku a zoufalstvi pribyl pocit viny, manzel zemrel nahle bez varovani bohuzel pricina byla nejspis prihoda z prace kdy si poskodil pri manipulaci s velmi tezkym bremenem srdecni chlopen a pravdepodobne i plici,jeho srdicko ten napor nevydrzelo,mohl tady byt a ja si strasne vycitam ze jsem dala na jeho odpovedi a nic neudelala,nic abych ho premluvila nebo nejak ,,prinutila,, jit do nemocnice,ted vedle smutku a bolesti ziju s vedomim, ze v podstate to je i moje vina,je to hrozne a silim ze vseho,ze sebe,ze samoty z opusteni,z toho ze nevim jak si tohle vsechno srovnat v sobe....myslim ze s tim nejde zit....mozna bez jakehokoliv smyslu prezivat....nevim....
In reply to stěstí zářilo v nás, když se by Anonym (neověřeno)