Připojuji s k "výzvě" paní Hany. Potkaly jsme se na tomto portále, nakonec se spojily přes email a prostě si píšeme. Vypadá to jednoduše a tak obyčejně, ale ujišťuji vás všechny, že Hanička se pro mě stala strašně důležitou osobou. Je totiž jediná, kdo v mém blízkém okolí chápe co cítím, ničemu se nediví a dokáže podpořit třeba jen tím, že má o mě starost, když se pár hodin neozvu. A tak si vzájemně dodáváme odvahu, spolu pláčeme, snažíme se podpořit jedna druhou, spolu vzpomínáme...
A protože nám oběma pomáhá, napadlo nás zkusit tu podporu rozšířit na další z vás, kteří mají stejné trápení. My se pokusíme pomoci vám, vy zase pomůžete nám. Stačí jen tím, že jeden druhého bude chápat, vyslechne jeho nářky a nebude říkat, že to chce čas a že to jednou přede - asi to tak je, ale tohle prostě nepomáhá.
Možná si pomůžeme radou, možná i jinou pomocí, nevíme. Prostě nás to napadlo a tak to zkoušíme. Kdyby to pomohlo jen jednomu dalšímu z nás, tak to smysl má. Alespoň něčemu by tahle situace smysl dala..
Pokud budete mít zájem, kontaktujte prosím Haničku na její uvedený email, případně mě přes portál, zkusíme vytvořit online skupinu, kde se budeme moct vzájemně podpořit, nebo skupinový email. Zkusíme se třeba potkat osobně (jen pro úplnost dodávám, že obě jsme z Prahy), nebojte se nás, jsme obě zoufalé, smutné,tak najednou bez opory a ztracené, a přesto jedna pro druhou znamenáme alespoň jeden maličký záchytný bod v tomhle velkým světě, a to vůbec není málo. Haničko děkuju.
