Moc hezký den paní Janičko, když čtu Vaše řádky, úplně si připadám jako bych psala já sama. Moje maminka zemřela 24.3.2021 na covid a byla témeř bez příznaků. Od loňského března kdy začal covid, tak jsem ji trošku držela doma, aby se nenakazila. Bydlela sama, já bydlím 40km od ní. Ob den jsem ji navštěvovala, vozila nákupy, než bude naočkovaná. Měla jsem pro ní i termín očkování na 16.3, ale necítila se úplně v pohodě, tak jsme to přesunuli. Zrovna tento den mi maminka večer nebrala telefon, tak jsem za ní jela. Neotvírala, ležela za dveřma a nemohla chodit ani moc mluvit. Myslela jsem, že má mozkovou příhodu, léčila se na hypertenzi. Záchranaři otevřeli dveře, maminku odvezli do nemocnice a výsledek byl covid. Vůbec netuším, kde se maminka nakazila. Bohužel po 7 dnech maminka umřela, byla na kyslíkových brýlích, pak intubace a umělý spánek. Bohužel ji selhávaly životně důležité orgány. Už jsem ji nikdy neviděla, naposledy když ji nakládali do sanitky. To mě ale ani v nejhorším snu nenapadlo, že ji vidím naposledy. Ale teď chci dojít k tomu, co trápí Vás Janičko a to je to, že jsem ji nenechala dříve odvést do nemocnice, když si stěžovala, že na ní tzv. něco leze. Vůbec jsem netušila, že je to covid. Já se sama pravidelně testovala, abych ji nenakazila. No a doma můj manžel, ten se taky od toho distancoval a pokud jsem se chtěla pobavit, okamžitě odešel pryč. Takže se v tom už více než 2 měsíce pořád nějak motám a někdy mám pocit, že je mi po mamince čím dál více smutno a není snad dne, kdy nepláču. Proto Vám chci tímto psaním říct, že s Vámi absolutně soucítím a je mi i Vaší maminky líto, že to tak dopadlo. Ale vím jednu věc, že pokud člověk nemá doma oporu, o to více to nese těžko. Janičko držte se, myslím na Vás a pokud budete mít chvíli se opět podělit o své pocity, pište. Nejste v tom sama opravdu. Jana
