Hanny, každý reagujeme jinak, a bolest nepřejde. Se ztrátou maminky se vyrovnávám každý den a je to tři roky. Můj tatínek se s tím vyrovnává po padesáti letech společného šťastného manželství. Nenechte si nikým dávat šablonu jak se máte cítit. Na všechny emoce, smutek, reakce máte právo. Nedržte je v sobě. Já se nestydím rozbrečet i v Kauflandu nad krabičkou čokolády, co jsem mamince kupovala naposledy. Emoce si vás najdou a jsou ozdravné. Tak se jim nebraňte. Nepřejde to, ale naučíme se s tím žít. Někdy je bolest větší někdy menší. Někdy mě rozesmutní povědomá vůně, nebo pohled na nesmrtelnou růži, co jsem mamince dala se slovy, že tu růži musí přežít. Nedokázala to. Tu růži mám pořád. Dejte si čas Hanny. Hodně sil!
