Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

Mourinka
  (kontaktovat autora příběhu)
3. října 2021
Dobrý den, mě vymřela celá rodina a nezbyl mi vůbec NIKDO, ale právě proto vím, že nic moudrého kromě prázdných řečí planého utěšování, na to stejně lidi neumí psát/říct. Děje se to, protože je to bohužel život. Naopak dřív (vlastně celé dějiny lidstava) byly takové tragické osudy daleko častější, než v současném světě, proto to většina lidí v současném světě, narozdíl od těch dřívějších to dnes nikdo nečeká... od těch dob, kdy byly věčně války, neustále infekční nemoci (a žádná léčba), bída, hlad, vraždy na každém rohu a kdy se většina dětí se ani nedožila dospělosti. To vědomí mi samozřejmě nijak od té nekonečné mnoho let trvající bolesti a prázdnoty (která vůbec z časem u mě ani nepřechází) nijak nepomohlo, takže asi ani vám to zásadně nepomůže... ale je to odpověď na tu otázku "Proč?" .Každopádně si přečtěte tohle https://www.umirani.cz/diskuse/uhorela-mi-teta-sestrenice-uhorel-mi-strejda .Myslím, že je zásadní v takové situaci být oporou těm, co jsou ještě děti, pokud tam nějaké děti jsou a dospělí musí být především schopní toho. Sami třeba vyhledat psychologa, atd.

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?