Přidat komentář

Mila pani Svetlano ani nevite jak jsem vam vdecna za vase odpovedi a radky, citim se silneji sice jen na malickou chvilku ale i za tu chvilicku jsem vdecna ,jit do prace je me rozhodnuti vim ze je nutne byt chvili mezi lidmi a zamestnat myslenky necim jinym a ano vim jsem na to sama,a zalezi jen na me....take jsem od prvni chvile co jsem zustala sama odmitla jit kamkoliv a s kymkoliv chtela jsem byt sama v nasem....do rana jsem sedela v kresle s telefonem v ruce a divala se na misto kde jeste pred par hodinami sedel a cekala bez hnuti na rozedneni s promitala si vterinu po vterine.Rikam si jestli jsem nemela nektere veci v tu chvili udelat jinak.Neplakala jsem, brnelo me cele telo a nemohla jsem dychat od toho dne mivam stejne pocity nekolikrat denne.Hlava mi rika co musim ale telo neposloucha.....jsem unavena , vycerpana a nemuzu spat, porad ho prosim at se mi vrati....vim ze nevrati a ta skutecnost ze uz vsechny vanoce, narozeniny, dulezite dny budu sama bez nej....bojim se vecera, noci, dalsiho dne, bojim se zivota bez nej....bojim se protoze jsem s nim byla tolik let kazdy den.....promitam si nas zivot....najednou si prijdu strasne stara a ztracena.....stejne jako sobe preju tolik potrebnou silu k prekonani te velike bolesti.....myslim na vas a na vsechny na techto strankach......